Karel Brückner uzavřel svou bohatou trenérskou kariéru. V rozhovoru pro dnešní deník Sport prohlásil, že už nikdy hlavním trenérem nebude. Jako důvody devětašedesátiletý kouč uvedl věk a přetrvávající zdravotní obtíže.

"Kariéra hlavního kouče je u konce. V první linii definitivně končím," řekl v prvním interview, které poskytl od únorového odchodu od rakouské reprezentace. Naznačil, že by fotbal úplně opustit nechtěl. Uvažuje prý o tom, že by mohl své zkušenosti rozdávat formou přednášek. Ale na otázku, zda by ještě mohl nějak pomoci reprezentačnímu týmu, odpověděl záporně.

V trenérské profesi prožil více než 35 let. Zpočátku sklízel úspěchy na klubové úrovni se Sigmou Olomouc. S reprezentačním týmem do 21 let získal v roce 2000 stříbro a podílel se i na zlatých medailích o dva roky později. To už vedl reprezentační áčko, s nímž postoupil dvakrát na mistrovství Evropy a jednou na světový šampionát.

V roce 2004 získali jeho svěřenci v Portugalsku bronzové medaile, v té době hráli podle expertů vůbec nejlepší fotbal. Po loňském nepovedeném Euru se Brückner loučil, ale místo očekávaného odchodu do trenérského důchodu přijal angažmá u rakouské reprezentace. Na konci února ale po několika nevydařených zápasech rezignoval.

V rozhovoru vysvětlil, že rakouskou nabídku loni přijal hlavně proto, že nechtěl končit nepodařeným zápasem proti Turecku na Euru. "Byl jsem plný energie a elánu. Ti Rakušané vypadali na turnaji celkem dobře a taky jsem si při pohledu na ten jejich program říkal: Důchod, nebo Itálie a Francie?" popsal, proč dal přednost zápasům s atraktivními soupeři.

V nich se jeho týmu dařilo, ale euforie dlouho nevydržela. Za kritický bod svého působení v Rakousku označil skutečnost, že mužstvo nevyhrálo na Faerských ostrovech. Hráči pak prý propadli depresi a proti Srbsku to prý byl nejhorší zápas v Brücknerově kariéře.

"A oni také chtěli mít národního trenéra napořád tam u nich. A to já jsem nemohl, přestěhovat se v sedmdesáti letech," uvedl další důvod nepovedeného angažmá. Také si posteskl, že neměl možnost rakouský fotbal lépe poznat. "Optimální byl ten model z Česka. Byl jsem u dvou cyklů jedenadvacítek, zároveň jako asistent u áčka a až pak jsem to převzal," připomněl Brückner, jak kdysi skládal svůj úspěšný tým.

Pracovat naplno už mu znemožňují zdravotní potíže. "Je spousta věcí, které té bolavé páteři dělaly zle... Pořád jen samé infuze, prášky... Zdraví a věk se už ukázaly jako handicap," řekl Brückner, který byl sedmkrát zvolen Trenérem roku.

O dalších trofejích už nepřemýšlí. "Tento týden se stávám regulérním důchodcem České republiky, budu mít slevu na dráhu a na tramvaj. Ani o tom, že bych u fotbalu ještě něco dělal, dosud rozhodnutý nejsem. A jestli ano, tak servis v podobě nějakých školení, třeba i pro trenéry mládeže," řekl Brückner.