Libor Sionko našel v dánské metropoli ráj
28. 3. 2008
Ve čtvrtém zahraničním klubu a čtvrté evropské soutěži působí ve své kariéře reprezentační fotbalový záložník Libor Sionko. Až na severu Evropy v poklidném Dánsku ale získal pocit, že fotbalové povinnosti a rodinný život si navzájem nepřekážejí. V zemi Vikingů působí teprve od loňského podzimu, ale už nyní je přesvědčen, že by zde dokázal strávit zbytek kariéry, který je navíc u jednatřicetiletého záložníka FC Kodaň ještě hodně vzdálen.
Sionkovo vyprávění o angažmá zní jak z červené knihovny: mladá česká rodina si prošla řadou různých zahraničních zkušeností, ale dokonalé štěstí našla až zde. "Neříkám, že to nebylo pěkné i jinde. Třeba v Rakousku se nám kdysi hodně líbilo, ale tady je to pro rodinu skutečně ideální," maluje fotbalista život v severské zemi v růžových barvách.
Poprvé se vydal Sionko na zahraniční angažmá před čtyřmi lety, kdy odešel do GAK Štýrský Hradec. Po pětiletém působení ve Spartě, s níž se stal třikrát českým mistrem, začal sbírat další triumfy v zahraničí. Mistrem Rakouska se stal hned ve svém první angažmá, dokonce double slavil při svém působení v Austrii Vídeň. "V Rakousku to bylo moc fajn, zvlášť ten první rok, kdy jsme měli blízko do přírody a vyjížděli s manželkou na kole za město," vzpomněl si Sionko.
Městský život ve Vídni už tak ideální nebyl, ale mladá rodina už začínala mít pomalu jiné starosti. Na svět totiž přišla dnes již dvouapůlletá dcera Klára, která přinesla povinnosti i radost. Jenže brzy se tříčlenná rodina stěhovala znovu - tentokrát do Skotska, kde si českého štírka vyhlédl místní velkoklub Glasgow Rangers.
Stejně jako na dalších štacích se Sionko okamžitě uvedl brankou a stal se oblíbencem diváků. Jenže mužstvu se nedařilo a po změně trenéra dostala řada cizinců červenou kartu. Český fotbalista sice ještě půl roku vydržel čekat na šanci, ale kvůli vysedávání na tribuně se začal vytrácet i z nominace české reprezentace. Přišel čas na další změnu. "Nechtěl jsem to hned vzdát, ale byl to hrozný půlrok, raději nevzpomínat," mávne dnes zklamaně rukou, když vzpomíná na zemi fotbalu jinak zaslíbenou.
Nespokojený zde však nebyl pouze fotbalista, ale také jeho manželka Martina. "Někdy mi přišlo, že tam jsou lidé na sebe dost zlí. O to větší pro mě byl šok, když jsem poprvé přicestovala do Kodaně. Sama, s dítětem na ruce a kufrem za sebou, ale lidé mi okamžitě pomáhali," porovnala oba napohled podobné, ale tolik odlišné světy reprezentantova manželka.
Pohoda v rodinném životě se přenesla i do výkonů živitele rodiny. Přestože přišel už v rozehrané sezoně, rychle se adaptoval a znovu se stal miláčkem fandů. V národním týmu si mezitím vybudoval jistou pozici a z dřívějšího náhradníka se stal jednou z opor, za kterou nemá trenér Karel Brückner odpovídající náhradu. "Z toho mám obrovskou radost. Dříve jsem býval hráč na hraně, dnes už do týmu patřím," hrdě se hlásí k tomu, že je součástí šestého týmu světa podle žebříčku FIFA.
Fotbalové radosti zažil Sionko během své kariéry už hodně, ale největší pohodu stejně cítí, když se vrátí domů. Ve dveřích ho vítá manželka s prvorozenou dcerou a od prosince také syn David Niclas. "První jméno bylo vybráno dávno, druhé na počest země, kde se kluk narodil," vysvětluje hrdý táta a svého potomka bere něžně do náruče. Na rozdíl od dcery totiž manželka nevyrazila rodit do vlasti, ale využila v Čechách dosud nepříliš rozšířený ambulantní porod. "Brzy ráno byl David na světě a na oběd jsem už byla doma," svěřila se.
Mladší ratolest tak bude mít navždy nejen neobvyklé místo narození, ale na rozdíl od českých vrstevníků zažije odlišný styl výchovy. V Dánsku totiž platí zákon, podle kterého nelze dítě uhodit, ani malý pohlavek se netrpí. "Pro nás, kteří známe úsloví 'škoda každé rány, která padne vedle', to je nezvyklé. Ale zde to je normální, ani by to možná nemuselo být v zákoně. Nevidíme, že by děti byly nějak méně vychované než ty doma," všiml si Sionko během pobytu v Dánsku.
Děti skutečně ovládají život celé zdejší společnosti. Množství zábavních center, děti uvidíte neustále ve společnosti rodičů. "Platí to i pro fotbal: skončí zápas a během chvíle máme plnou kabinu dětí. Nikoho to neruší, děti jsou i na trávníku při následném výklusu," popisuje fotbalista klubové zvyklosti, které pomáhají vytvářet dobrou partu i bez pánských večírků na utužení kolektivu.
Nejlépe si však Sionko odpočine v pronajatém domečku 20 minut od centra Kodaně. "Když jsem zde začínal sám, měl jsem dost času na výběr a tady mi to padlo do oka. Nedaleko je golfové hřiště, příjemní sousedé a snad brzy najdeme bližší školku pro malou," zmíní jedinou menší vadu na oáze klidu.
Brzy bude navíc Sionkovým veseleji: poblíž nich totiž už našel podobný podnájem český spoluhráč Zdeněk Pospěch. "Jsme zde šťastni a dokážeme si představit, že zde zůstaneme déle než do roku 2010, kdy mi vyprší smlouva. Na konec kariéry sice ještě nemyslím, ale klidně bych ji strávil zde," uzavřel český fotbalista výhledem do budoucnosti.
Sionkovo vyprávění o angažmá zní jak z červené knihovny: mladá česká rodina si prošla řadou různých zahraničních zkušeností, ale dokonalé štěstí našla až zde. "Neříkám, že to nebylo pěkné i jinde. Třeba v Rakousku se nám kdysi hodně líbilo, ale tady je to pro rodinu skutečně ideální," maluje fotbalista život v severské zemi v růžových barvách.
Poprvé se vydal Sionko na zahraniční angažmá před čtyřmi lety, kdy odešel do GAK Štýrský Hradec. Po pětiletém působení ve Spartě, s níž se stal třikrát českým mistrem, začal sbírat další triumfy v zahraničí. Mistrem Rakouska se stal hned ve svém první angažmá, dokonce double slavil při svém působení v Austrii Vídeň. "V Rakousku to bylo moc fajn, zvlášť ten první rok, kdy jsme měli blízko do přírody a vyjížděli s manželkou na kole za město," vzpomněl si Sionko.
Městský život ve Vídni už tak ideální nebyl, ale mladá rodina už začínala mít pomalu jiné starosti. Na svět totiž přišla dnes již dvouapůlletá dcera Klára, která přinesla povinnosti i radost. Jenže brzy se tříčlenná rodina stěhovala znovu - tentokrát do Skotska, kde si českého štírka vyhlédl místní velkoklub Glasgow Rangers.
Stejně jako na dalších štacích se Sionko okamžitě uvedl brankou a stal se oblíbencem diváků. Jenže mužstvu se nedařilo a po změně trenéra dostala řada cizinců červenou kartu. Český fotbalista sice ještě půl roku vydržel čekat na šanci, ale kvůli vysedávání na tribuně se začal vytrácet i z nominace české reprezentace. Přišel čas na další změnu. "Nechtěl jsem to hned vzdát, ale byl to hrozný půlrok, raději nevzpomínat," mávne dnes zklamaně rukou, když vzpomíná na zemi fotbalu jinak zaslíbenou.
Nespokojený zde však nebyl pouze fotbalista, ale také jeho manželka Martina. "Někdy mi přišlo, že tam jsou lidé na sebe dost zlí. O to větší pro mě byl šok, když jsem poprvé přicestovala do Kodaně. Sama, s dítětem na ruce a kufrem za sebou, ale lidé mi okamžitě pomáhali," porovnala oba napohled podobné, ale tolik odlišné světy reprezentantova manželka.
Pohoda v rodinném životě se přenesla i do výkonů živitele rodiny. Přestože přišel už v rozehrané sezoně, rychle se adaptoval a znovu se stal miláčkem fandů. V národním týmu si mezitím vybudoval jistou pozici a z dřívějšího náhradníka se stal jednou z opor, za kterou nemá trenér Karel Brückner odpovídající náhradu. "Z toho mám obrovskou radost. Dříve jsem býval hráč na hraně, dnes už do týmu patřím," hrdě se hlásí k tomu, že je součástí šestého týmu světa podle žebříčku FIFA.
Fotbalové radosti zažil Sionko během své kariéry už hodně, ale největší pohodu stejně cítí, když se vrátí domů. Ve dveřích ho vítá manželka s prvorozenou dcerou a od prosince také syn David Niclas. "První jméno bylo vybráno dávno, druhé na počest země, kde se kluk narodil," vysvětluje hrdý táta a svého potomka bere něžně do náruče. Na rozdíl od dcery totiž manželka nevyrazila rodit do vlasti, ale využila v Čechách dosud nepříliš rozšířený ambulantní porod. "Brzy ráno byl David na světě a na oběd jsem už byla doma," svěřila se.
Mladší ratolest tak bude mít navždy nejen neobvyklé místo narození, ale na rozdíl od českých vrstevníků zažije odlišný styl výchovy. V Dánsku totiž platí zákon, podle kterého nelze dítě uhodit, ani malý pohlavek se netrpí. "Pro nás, kteří známe úsloví 'škoda každé rány, která padne vedle', to je nezvyklé. Ale zde to je normální, ani by to možná nemuselo být v zákoně. Nevidíme, že by děti byly nějak méně vychované než ty doma," všiml si Sionko během pobytu v Dánsku.
Děti skutečně ovládají život celé zdejší společnosti. Množství zábavních center, děti uvidíte neustále ve společnosti rodičů. "Platí to i pro fotbal: skončí zápas a během chvíle máme plnou kabinu dětí. Nikoho to neruší, děti jsou i na trávníku při následném výklusu," popisuje fotbalista klubové zvyklosti, které pomáhají vytvářet dobrou partu i bez pánských večírků na utužení kolektivu.
Nejlépe si však Sionko odpočine v pronajatém domečku 20 minut od centra Kodaně. "Když jsem zde začínal sám, měl jsem dost času na výběr a tady mi to padlo do oka. Nedaleko je golfové hřiště, příjemní sousedé a snad brzy najdeme bližší školku pro malou," zmíní jedinou menší vadu na oáze klidu.
Brzy bude navíc Sionkovým veseleji: poblíž nich totiž už našel podobný podnájem český spoluhráč Zdeněk Pospěch. "Jsme zde šťastni a dokážeme si představit, že zde zůstaneme déle než do roku 2010, kdy mi vyprší smlouva. Na konec kariéry sice ještě nemyslím, ale klidně bych ji strávil zde," uzavřel český fotbalista výhledem do budoucnosti.